Každý materiál ve vozidle stárne, a tak se mění i vlastnosti vozidla, které mělo v době koupě. Konstruktéři si jsou toho vědomi a s ohledem na různé parametry, kterými jsou dnes hlavně cena a délka „sociálního“ života výrobku, volí životnost jednotlivých dílů. S pomocí současné výpočetní techniky je možné životnost dílu na základě známého spektra zatížení spočítat s přesností téměř na hodiny.
Co technické prohlídky neuvidí
Běžné osobní automobily jsou projektovány se životností 150 až 250 tisíc kilometrů a šest až osm let v závislosti na typu vozidla. Je třeba říci, že bohužel nejrychleji stárnou prvky pasivní bezpečnosti, jako jsou airbagy či bezpečnostní pásy. Určitě však můžete předpokládat, že pokud budete vozidlo zatěžovat přesně podle předpokladů konstruktérů, bude jeho životnost shodná s výpočetní. Vystavíte-li jej ale jinému než návrhovému spektru zatížení, např. luxusní vozidlo navržené převážně pro dlouhé cesty konstantní rychlostí provozované ve městě anebo naopak malé městské vozítko provozované na dlouhých dálničních cestách, můžete si být jisti, že životnost vozidla bude nižší.
Ačkoli se na pravidelné technické prohlídce dozvíte, že je vaše šest let staré vozidlo s najetými dvěstěpadesátitisíci kilometry stále jako nové, není tomu bohužel tak. Zatížení, kterým je vozidlo vystavováno během běžné jízdy, jsou výrazně vyšší než ta, která jsou schopni docílit při kontrole podvozku na STK. Stáří vozidla se projeví právě v extrémní situaci, jakými jsou krizová brzdění s vyhýbáním anebo samotná srážka. V jednom případě se projeví vůle v podvozku, ve druhém případě stáří spojů v karoserii. Při průměrném stáří vozidel v ČR 14 let nemůžete od vozidel pohybujících se na našich silnicích očekávat mnoho. Ani při sebelepší údržbě se staré vozidlo novému nevyrovná. Počítejte s tím a nahrazujte takové nedostatky svých automobilů alespoň značným předvídáním dopravní situace, abyste se krizové situaci zcela vyhnuli.
Technická nezpůsobilost vozidel k provozu
Technická nezpůsobilost vozidel k provozu na pozemních komunikacích je obecně upravena v § 37 zákona č. 56/2001 Sb. takto:
Silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud
a) pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,
b) poškozuje životní prostředí nad míru stanovenou prováděcím právním předpisem,
c) provozovatel vozidla neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem,
d) byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN.
Přesnější vymezení jednotlivých závad na vozidle, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, vymezuje vyhláška č. 341/2002 Sb., a to v § 36. Na co si tedy dávat pozor, a které závady je třeba neprodleně odstranit?
Závady v osvětlení vozidla
- nesvítí-li potkávací, brzdové nebo zadní obrysové světlo alespoň na straně přivrácené do středu vozovky,
- nelze-li přepnout dálková světla na potkávací,
- způsobují-li světlomety oslnění,
- jsou-li dodatečně namontovány nebo upraveny svítilny svítící dopředu nepřerušovaně světlem jiné barvy než bílé, kromě předních svítilen do mlhy žluté barvy a dozadu nepřerušovaně svítící světlem jiné barvy než červené,
- jsou-li chybně zapojeny svítilny nebo chybně propojeny svítilny tažného vozidla a přípojného vozidla.
Závady v zasklení vozidla
prasklé nebo poškozené čelní sklo ve stírané ploše o velikosti větší než 20 mm,- zatemnění čelního skla na propustnost zjevně nižší než 75 % nebo zatemnění předního bočního skla na propustnost zjevně nižší než 70 %.
Závada na výfukovém potrubí vozidla je vždy netěsnost nebo neúplnost výfukového potrubí nebo zjevný zásah do tohoto potrubí mající vliv na vnější hluk vozidla.
Závada na karoserii vozidla nebo na jeho podvozku je vždy poškození nebo deformace karoserie nebo podvozku, včetně řízení a brzd, které může bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.
Závada, která má vliv na znečišťování životního prostředí, je vždy zjevné unikání paliva, oleje nebo mazacích tuků.
Závada na pneumatikách vozidla je vždy
- je-li hloubka dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů menší než 1,6 mm u vozidel všech kategorií a u mopedů menší než 1,0 mm,
- obnažuje-li trhlina nebo poškození pláště pneumatiky na jejím vnějším obvodu (oblast koruny, ramene, boku a patky) kostru pneumatiky nebo ji narušují,
- jsou-li namontovány pneumatiky různého rozměru na téže nápravě, nejde-li o nouzové dojetí.
Závada je překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo překročení největších povolených rozměrů vozidla či jízdní soupravy, není-li vozidlo v režimu zvláštního užívání pozemní komunikace podle zvláštního právního předpisu.
Závada, která se týká spojení dvou nebo více vozidel do jízdní soupravy, je vždy porušení požadavků na vzájemné zapojení vozidel do jízdních souprav.
Jsou-li na vozidle závady na brzdovém systému, které znemožňují, nebo by mohly znemožnit, účinně zastavit vozidlo (například prasklé brzdové hadice), nebo hrubé závady na řídicím ústrojí (například zjevné deformace a nadměrné vůle), je vozidlo nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
Jsou-li na vozidle výše uvedené závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.