Pozor, chodci!

Podíl chodců, kteří zahynuli při dopravní nehodě, patří u nás bohužel k těm vyšším a svědčí o stále malé ochraně chodců v silničním provozu na našich silnicích. Nepočítaje v to vlastní hazardování se životem v případech, kdy chodci nevyužijí vyznačeného přechodu, podchodu či nadchodu, či dokonce přelézají ochranné zábradlí či přecházejí na červenou.

Na přechodu typu zebra je chodec jednoznačně chráněn – pokud dodrží svoje povinnosti. Naši řidiči si ale například počínají poměrně nebezpečně při souběžné jízdě v několika jízdních pruzích, kdy sice jeden dá chodci řádně přednost, ale druhý jej ohrozí. Šance chodce na přežití střetu s jedoucím vozidlem také výrazně stoupá se snížením rychlosti. To potvrdily statistiky a většinu evropských států, včetně nás, to vedlo ke stanovení maximální rychlosti v obci na 50 km/h. Bohužel si řada řidičů zatím neuvědomuje, že i tato rychlost může být zcela nepřiměřená podmínkám provozu.

Na druhé straně k pocitu bezpečí a k riskování vede některé chodce i stále přetrvávající ničím nepodložený pocit jakési „absolutní přednosti“ na přechodu. Chodec by si měl uvědomit, že například nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo vozovku, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy (nachází-li se v tomto případě na přechodu pro chodce nebo vozovce, musí neprodleně uvolnit prostor pro projetí těchto vozidel). Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem a také musí dát přednost tramvaji. Řidič vozidla s výjimkou řidiče tramvaje je pak povinen umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky. Proto se musí řidič přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo (pozn. toto ustanovení neplatí na křižovatce s řízeným provozem nebo přechodu pro chodce, kde je umístěno světelné signalizační zařízení).

Za volantem si musíme také uvědomit, že chodec není statickou překážkou na silnici. Každý, kdo si krizovou situaci za volantem jednou vyzkoušel, zná nepochybně tu svíravou nejistotu, kam vůz vlastně nasměrovat v případě, že se ho nepodaří včas zastavit. Do poslední chvíle totiž není možné spolehlivě odhadnout, jak zareaguje chodec, který pokud naše vozidlo registruje, je zpravidla v šoku a jeho chování se tedy nemusí ani zdaleka řídit jednoduchou logikou, která mu nařizuje co nejrychleji opustit jízdní dráhu vozu. Předvídat ale musejí samozřejmě i chodci. Kolikrát řidič není ani při nejlepší vůli schopen dobrzdit, pokud chodec vešel na přechod pár metrů před vozem. Stejně tak musí i chodci vzít v úvahu hmotnost vozu, mokrý nebo suchý povrch, typ silnice a z toho vyplývající brzdnou dráhu.

Mezi další přestupky řidičů patří vysoká rychlost, jež neumožňuje včas zareagovat například na neopatrné dítě, které vběhlo na přechod. Řidiči mnohdy nepředvídají, což je v dnešním provozu nutnost. Předjíždějí třeba zastavující tramvaj a neuvědomí si, že před ní může někdo přecházet. Předjíždění tramvají na zastávkách je zejména v Praze rozšířený nešvar, který má často tragické následky.

Řidiči velmi často zapomínají, že na víceproudé komunikaci jsou povinni zastavit v případě, kdy vozidlo v pravém pruhu zastavuje před přechodem. Případů, kdy vůz vpravo dá chodci přednost, ten vstoupí do vozovky, ale řidič v levém pruhu nezastaví a chodce smete, je bohužel mnoho.

Chodci čekající dlouhé minuty na přechodu, přes který jede jedno auto za druhým – to je častý obrázek z mnoha větších měst, ale odborníci důrazně varují před tím, aby si chodci přednost snažili vynutit. Hraje-li si chodec na hrdinu, hazarduje se zdravím nebo životem. Je-li řidič bezohledný, což mu usnadňuje hmotnost vozidla, pak je pro chodce moudřejší raději počkat na chodníku, než riskovat zranění.

Rizikovým faktorem pro chodce je také déšť. V prudkém lijáku a bouřce se člověk snaží co nejrychleji dostat pod střechu, a je tak schopen se vrhnout přes ulici, aniž by se příliš rozhlížel. Horší má i odhad vzdálenosti a rychlosti přijíždějících vozidel, a už vůbec neuvažuje o věcech, jako je prodloužená brzdná dráha na mokré vozovce.

A to nejen s ním, ale také pro vozíčkáře. V posledních letech například byly nemalými náklady sníženy nárožní obrubníky tak, aby byl usnadněn pohyb především vozíčkářům, ale i maminek s kočárky. Řada agresivních řidičů se však chová, jako by tyto úpravy byly provedeny pouze pro jejich pohodlné vjíždění na chodník. Řidiči také zapomínají na předpis o zákazu parkování blíže než 5 metrů od hranice křižovatky či určené vzdálenosti parkujícího vozu od vyznačeného přechodu pro chodce – i zde dochází k situacím, kdy chodec s dětským kočárkem mezi parkujícími vozy vůbec neprojde. Situace je dána neustále se zvyšujícím počtem vozidel ve městech, kde bohužel většinou nikdo z odpovědných činitelů moc neřeší, kde a jak by měly vozy parkovat. I zde ale může asi nejvíce pomoci vzájemné respektování a ohleduplnost.

Ovladatelnost vozu v případě prudkého brzdění je samozřejmě maximálně důležitá až do okamžiku úplného zastavení. Panuje zde zásadní rozdíl mezi novějšími vozy vybavenými například ABS a dalšími podpůrnými elektronickými systémy a staršími automobily, kterých se po našich silnicích pohybuje stále ještě velké množství. Významnou roli tu pak hraje například také rozdělení brzdné síly mezi přední a zadní nápravou. Je totiž žádoucí, aby všechna kola přenášela maximum možné brzdné síly.

Kromě bezpečnosti samotné posádky se dnes již většina světových výrobců automobilů snaží najít rovněž cestu, jak různými technickými řešeními nezávislými na řidiči ochránit chodce před samotným nárazem, nebo alespoň zmírnit následky střetu. Jde například o různé kamerové systémy monitorující situaci kolem vozu a zasahující do provozu v případě ohrožení chodce nebo o různé formy vysunutí kapoty, aby nedošlo ke střetu chodce s nejtvrdšími částmi vozu až po instalaci vnějších airbagů.

V současné době jsou také testy organizace Euro NCAP zaměřeny na následky střetu vozidla s chodcem a jeho vlivu na zdraví chodce. Jednotlivá vozidla jsou pak podle této metodiky hodnocena. Již samotná existence této metodiky je důležitým krokem ke zmírnění následků někdy velmi vážných dopravních nehod s účastí chodců. Kromě samotného vyhodnocení testu obsahuje totiž protokol také doporučení, jejichž zohledněním při navrhování, zpracování a konečnému designu vnějších částí vozu může výrobce nejen dosáhnout pozitivního hodnocení v konečném výsledku testu, ale především výrazným způsobem přispěje k celkové ochraně chodce a snížení negativních následků střetů, které mají mnohdy pro chodce ty nejtragičtější následky.

Úroveň vztahu chodec – řidič bohužel odpovídá celkové kvalitě mezilidských vztahů ve společnosti. Tolerance a ohleduplnost zde stojí proti egoismu a sobectví. Řidiči i chodci se musí rozhodnout, zda se vydají na cestu společného bezproblémového soužití. Vždyť většina z nás jsou řidiči, ale všichni jsme také chodci.