Nebezpečí únavy

Výzkumy dokládají, že nebezpečí nehody je v noci větší než ve dne, přestože v nočním řidším provozu je statistický počet nehod menší. Noční jízdy jsou riskantní především proto, že časové seřízení našeho orga­nismu, čili jakési hodiny, které do nás příroda vložila, nejdou přestavit podle přání. Smrtelné riziko v noci stoupá asi pět­krát a statistika zcela nemilosrdně pro­zrazuje, že každý druhý smrtelný úraz se stane potmě nebo za šera.

Noční únava se nedá potlačit, temnota snižuje naši schopnost vnímat, soustředit se a rychle reagovat na změnu situace. Výzkum do­pravní situace a reakcí řidičů v podzemní komoře vyloučil přímý vliv denního světla, a došel k závěru, že se řidiči nejlépe soustředí ve druhé polovině dne, tedy v odpoledních hodinách, zatímco největší útlum přichází v temném nočním období mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní, kdy řidič dělá nejvíce chyb. Největším nebezpečím noční jízdy je uspávající monotónnost tmy.

Paradoxem je, že čím komfortnější je řidičská kabina a ovládání vozidla, tím dříve upadá řidič do útlumu a řídí "jako ve snu". Proto také asi nepřekvapí zjištění, že únava způsobu­je mnohem více nehod než opilost. Rovněž lidský zrak ztrácí značné procento rozeznávacích schopností právě při jízdě za snížené viditelnosti. Kupodivu se to týká i mladých řidičů, kdy podle výzkumů zhruba každý třetí mezi 18 až 25 lety ztrácí až 95 % této schop­nosti v porovnání s jízdou za dne.

Ačkoliv delší cesty plánují řidiči především v letním období, častokrát i v zimě vyjíždějí za zábavou, sportem a od­počinkem na víkendy či delší poby­ty. Čekají tak na ně desítky, možná stovky kilometrů za volantem, za šera či v no­ci, v hustém provozu a za nepříznivé­ho počasí. V těchto situacích je pak často překvapí únava. Prvním předpokladem bezpečné jíz­dy je celkově dobrá fyzická kondice, dobrý zdravotní stav a samozřejmě odpočinek před jízdou. Tyto faktory řidiči často podceňují, před jízdou jsou málo odpočatí, nebo jsou ovliv­něni častějšími příznaky onemocnění v zimním počasí. V těchto pří­padech bychom v žádném případě ne­měli usedat za volant, byť by se jed­nalo o krátkou jízdu.

V případě nemo­ci musí řidič brát zřetel také na to, ja­ké léky užívá. Pokud jsou to léky nevhodné, nikdy by neměl řídit moto­rové vozidlo. V zimních měsících se výraz­ně snižuje viditelnost a řidič většinu dne řídí za šera a tmy. Jízda v nočních hodinách je sama o sobě nebezpečná a klade na kondici řidiče zvýšené nároky. V zimním období navíc je řidič nucen používat v automobilu topení. Teplo ve voze pak přispívá k větší únavě, ospalosti a malátnosti. Častěji by tak měl využívat odpočívadel, na okamžik zastavit a projít se na čer­stvém vzduchu, a jednou za čas také alespoň na oka­mžik otevřít okno ve voze a nechat proudit čerstvý studený vzduch.

Spánek jako jednu ze základních lidských potřeb není nijak složité uspokojit. Stejně jako jíme a pijeme, abychom překonali hlad a žízeň, měli bychom při pocitu ospalosti vypnout a jít spát. Nevýhodou spánku je to, že si jej nemůžeme uložit do zásoby. Pokud se tedy řádně nevyspíme dostatečně dlouho a navíc po dobu několika dnů, vznikne nám spánkový dluh, který můžeme vyrovnat pouze tím, že se pořádně vyspíme.

Spánkový dluh nepřekonáme ani silou vůle a také sám od sebe nezmizí. To pak dělá spánek nebezpečným - je totiž mimo naši kontrolu. Pokud včas nerozeznáte spánkový dluh, nebo spánkové poruchy, můžete se dostat do situace, že i po dlouhodobém spánku budete stále unaveni. Nejrůznější povzbuzující prostředky - například silná černá káva, mají potom pouze krátkodobý účinek a po jeho odeznění dochází k ještě většímu útlumu. Člověk může v daný okamžik zůstat bdělý díky dráždivým podnětům, vzruchům důležité pracovní činnosti apod., ale v okamžiku, kdy se situace uklidní a nastane nějaká monotónní práce, převládne nedostatek spánku a usínáte.

Takovou relativně klidnou monotónní činností může být právě řízení motorového vozidla. Pokud se tedy u vás začnou objevovat signály naznačující únavu a ospalost, je nejlepší co nejdříve sjet ze silnice a najít si místo, kde si můžete zdřímnout.

Zvláště nebezpečná  je stereotypní jízda v letním vedru po dálnici, nebo v noci, mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Cítíme-li bolest v zádech, strnulost, bolení nohou, máme-li potíže s tím, abychom udrželi oči otevřené a hlavně zaostřené; nemůžeme udržet hlavu zpříma; začíná se objevovat denní snění, nebo přelétavé a nesouvislé myšlenky; často zíváme a opakovaně si třeme oči; zjistíme, že vyjíždíme ze svého jízdního pruhu, případně jedeme v těsném závěsu za vozem před námi; jízda směřuje ven ze silnice, najíždíme na bezpečnostní pásy označující okraj silnice (rozdrnčí vůz); přehlédneme dopravní značku, signál, mineme plánovaný výjezd z dálnice; cítíme se podráždění, nervózní, roztěkaní, netrpěliví.

Zastavme okamžitě na nejbližším odpočívadle a zacvičme si, v noci si pak alespoň na krátkou dobu zdřímněme. Zásadně se nesnažme o povzbuzení kouřením či jakýmikoli medikamenty.  Postarejme se o dostatek tekutin, nejlépe málo slazeného čaje s citronem. Jezme jen do polosyta, lehká jídla. Pozor také na poslech monotónní, příliš hlasité hudby. Lepší je poslouchat pořady, které povzbudí naši pozornost.

Jediným správným receptem na to, jak únavu odstranit, je pořádný odpočinek. Snažme se proto dodržovat určitý režim a únavě předcházet.

• Nesedejte za volant, pokud se cítíte unaveni a ospalí. Pokud tyto pocity zjistíte v průběhu jízdy, co nejdříve zastavte a odpočiňte si.
• Dopřejte si dostatečně dlouhý a nerušený spánek v noci před jízdou, obzvláště před dlouhou cestou. Spánek kratší než 6 hodin zvyšuje nebezpečí, že usnete za volantem. Spánek kratší než 4 hodiny je skutečně nebezpečný. Neplánujte si ani práci na celý den a potom řízení po celou noc. Výsledky průzkumů ukazují, že řidič, který nespí (bdí nepřetržitě) 20 hodin a déle je ve velkém nebezpečí, že usne za volantem. Cestujte raději v době, kdy jste normálně vzhůru a přes noc si raději najděte nocleh, než abyste řídili.
• Vyhněte se dennímu období spánku (po obědě, v době siesty). Po přijetí stravy se v lidském těle projeví převaha části autonomního nervstva parasympatiku, dochází k prokrvení břišní krajiny (pro zpracování potravy) a v důsledku toho se sníží prokrvování mozku, což má za následek zvýšenou únavu a ospalost. Udělejte si proto odpolední přestávku a zdřímněte si a najděte si také nocleh, zejména pokud jde o dobu mezi půlnocí a šestou hodinou ranní.
• Cestujte se spolujezdcem. Bdělá osoba ve vozidle může dávat pozor na vaše příznaky únavy. Zejména spolujezdec na předním sedadle by měl zůstat bdělý. Pokud chce někdo ze spolujezdců (řidičů) spát, pak má jít na zadní sedadlo a připásat se.
• Pokud při jízdě pocítíte únavu a zejména ospalost, zdřímněte si. Využijte odpočívadla na dálnici nebo zajeďte ke kraji (ještě lépe mimo) vozovky a zastavte tam, kde to znáte. Zejména pokud jste ve vozidle sám, zavřete okénka, zamkněte dveře a tak na 20 minut si zdřímněte. K intenzivnímu odpočinku přispívá i schopnost přeladění mozkových vln do frekvence alfa, čehož lze dosáhnout i vhodným programem „psychowalkmanu“. Když se probudíte, zacvičte si a napijte se osvěžujícího nápoje.
• V rámci své cesty si naplánujte přestávku každé dvě hodiny nebo po každých 180 kilometrech. Pokud se však dostaví ospalost, zastavte dříve. Během přestávky si zdřímněte a potom dříve než nastoupíte do auta, tak si zacvičte.
• Aktivní procvičení a okysličení organismu ale pomáhá jen krátkodobě - doopravdy pomůže jen spánek.

Utábořit se a přenocovat někde na odpočívadle, není rozhodně ideálním řešením. Pokud pomineme bezpečnostní riziko, kterému se tím v řadě zemí vystavujeme, nesmíme zapomenout na to, že takové táboření bývá většinou zakázáno. Pro přenocování bychom tak měli využít především kempů, hotelů nebo motelů při cestě. Ani například v Německu, kde je jednorázové přespání jako odpočinek pro řidiče na odpočívadlech tolerováno, nesmíme rozkládat kempinkovou výbavu či zafixovat karavan. Vozidlo musí být stále připraveno k odjezdu. Belgie povoluje na odpočívadlech čtyřiadvacetihodinový odpočinek, v Bulharsku je přenocování mimo kempy zakázáno úplně, právě tak v Dánsku a Finsku. Francie povoluje jednorázové přespání mimo obec, v Řecku se zase nesmí nocovat v lese, na plážích, ani v oblasti archeologických vykopávek. Ve Velké Británii a Irsku smíme nocovat pouze v kempu, nebo na soukromém pozemku se souhlasem majitele. Nocování mimo kempy je zakázáno ve Slovinsku a Chorvatsku. V Lucembursku, Holandsku, Polsku a Maďarsku smíme kempovat pouze na vyhrazených místech nebo v soukromí. V Norsku, Rakousku, Švédsku, Španělsku, Turecku a Švýcarsku se nouzové přespání na odpočívadlech toleruje, pokud není zakázáno místní úpravou. Kempování ve volné přírodě není prakticky povoleno nikde, kromě Norska a Švédska, kde však při něm musíme dodržovat velmi přísná pravidla a řadu omezení. V Turecku se sice volně kempovat může, ale nedoporučuje se to.

• před každou jízdou zkontrolujte osvětlení vozidla;
• vyvarujte se alkoholu;
• připravte si rezervní brýle;
• nejezděte rychleji, ale spíše pomaleji, než ve dne;
• rychlost jízdy upravte tak, abyste viděli překážku v dostatečném předstihu;
• soustřeďte se na řízení;
• dávejte pozor na neosvětlené chodce či vozidla;
• nepodléhejte naléhání spolujezdců na rychlejší jízdu, nebo na další jízdu, jste-li unaveni;
• dbejte na správnou teplotu ve voze a vhodnou hlasitost hudby;
• nepřeceňujte možnosti své a svého vozu;
• nepodceňujte příznaky únavy;
• včas zařaďte přestávky s osvěžením a rozcvičením.