Autobusy se dělí na městské, kde jsou místa na stání a omezená maximální rychlost, meziměstské s místy na stání s vyšší povolenou rychlostí a na dálkové bez míst na stání, které mají povolenu nejvyšší rychlost pro autobusy a také jsou vybaveny sedadly s bezpečnostními pásy.
V dálkovém autobuse se připoutejte
I když statistika nehod autobusů na našem území je relativně příznivější, k mnohem závažnějším nehodám dochází při cestách do zahraničí. Ať jsou již příčiny jakékoliv, v řadě případů došlo při těchto nehodách k úmrtí cestujících z toho důvodu, že nebyli připoutáni. Posádka autobusu neodpovídá za to, zda je cestující připoután. Musí jej však na tuto skutečnost upozornit. Dopravci toto řeší tím, že řidič, případně někdo další z personálu cestující na povinnost připoutání se upozorní a pak také jsou v autobusech umístěny piktogramy, které na tuto skutečnost upozorňují. A pokud se nepřipoutáte, hrozí při případné kontrole pokuta vám, ale především ohrožujete sebe i ostatní, pokud by došlo k nenadálé situaci.
Bezpečnostní pásy pro dospělé se povinně instalují do nových dálkových autobusů od roku 2004 a jsou to převážně bezpečnostní pásy dvoubodové (bederní). Z toho vyplývá také poněkud složitější problematika přepravy dětí v autobusech. V autobusech se sedadly s bezpečnostními pásy pro dospělé dítě nad 3 roky věku musí sedět samo a musí být bezpečnostním pásem připoutané. Autobusy jiné než dálkové bezpečnostními pásy pro dospělé vybaveny většinou nejsou.
Téma přepravy dětí v autobusech je diskutováno již několik let i v rámci OSN při jednáních o návrzích mezinárodních předpisů a uspokojivé řešení nebylo dosud nalezeno. Právní rámec, který stanovuje požadavky na používání bezpečnostních pásů při přepravě dospělých osob a na používání dětských zádržných systémů při přepravě dětí ve všech druzích silničních vozidel, včetně linkových autobusů, je stanoven jednotně ve státech EU směrnicí 2003/20/ES, o povinném používání bezpečnostních pásů ve vozidlech. Povinnosti stanovené směrnicí 2003/20/ES byly v České republice převzaty do zákona č. 361/2001 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v platném znění. Povinnosti týkající se přepravy dětí byly upraveny především změnou zákona č. 361/2001 Sb. provedenou zákonem č. 411/2005 Sb.
Povinnosti řidiče vozidla stanovují § 5 a § 6 a osob přepravovaných ve vozidle § 9 zákona č. 361/2001 Sb. Řidiči vozidla je zakázáno přepravovat děti bez dětského zádržného systému v osobním automobilu (vozidlo kategorie M1) a v nákladním automobilu (vozidlo kategorie N1 až N3) v § 6 zákona č. 361/2001 Sb. Řidiči autobusu (vozidla kategorie M2 a M3) § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2001 Sb. ukládá povinnost poučit osoby starší 3 let, nebo jejich doprovod, při přepravě využít zádržný bezpečnostní systém, kterým je v tomto případě sedadlo s bezpečnostním pásem pro dospělé, pokud je autobus bezpečnostními pásy vybaven. Přepravované osobě stanovuje povinnost používat zádržný systém § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2001 Sb., tj. dospělá osoba nebo dítě nad 3 roky věku musí být připevněna/o bezpečnostním pásem pro dospělé na sedadle autobusu, pokud jim jsou sedadla autobusu vybavena.
Přepravu dětí do tří let věku v autobusech pak právní předpisy, dokumenty ES, vyráběná technická zařízení a konstrukce autobusů neřeší a nepodporují. Za přepravu takového dítěte odpovídá především doprovodná osoba. Dítě do tří let věku se pak doporučuje v dálkových autobusech nepřepravovat. V autobusech se sedadly s bezpečnostními pásy, pak podle výše uvedeného, musí dítě nad 3 roky věku sedět samo a musí být bezpečnostním pásem připoutané.
Dvoubodový bezpečnostní pás pro dospělé (pás bederní) je proti pásu tříbodovému (pás bederní a pás hrudní) pro poutání osoby méně vhodný. V případě čelního nárazu vozidla se síla působící na osobu připoutanou dvoubodovým bezpečnostním pásem soustředí pouze do kyčlí, v horším případě do měkkých částí břicha, kdežto při použití pásů tříbodových je síla rozložena mezi kyčle a hrudní koš. Uživatel bezpečnostního pásu je při nárazu vozidla držen v prostoru sedadla. Uživatel, který žádným bezpečnostním pásem zajištěn není, je při nárazu vozidla vytažen nárazovou silou ze sedadla a pohybuje se po kabině vozidla do doby styku s pevnou překážkou. Sedadla autobusů nejsou standardně vybavována tříbodovými bezpečnostními pásy, proto v nich nelze používat dětské zádržné systémy. Za nejbezpečnější přepravu dítěte staršího tří let v autobuse je tedy považováno jeho samostatné sezení na místě s bezpečnostním pásem, který je na sedadle k dispozici.
Dětské zádržné systémy schválené podle předpisu EHK OSN č. 44 se vyrábí především pro připevnění tříbodovými bezpečnostními pásy pro dospělé (bederní a ramenní pás). Připevnění dětského zádržného systému jiným způsobem než určuje výrobce dětského zádržného systému je protizákonné (§ 6 odst. 1 písm. d)) a z hlediska přepravovaného dítěte je také nebezpečné. Dvoubodovými bezpečnostními pásy pro dospělé by se tak tedy musely připevňovat pouze dětské zádržné systémy k tomu určené a schválené. Takové dětské zádržné systémy se však nevyrábějí, nejsou na trhu. Pokud autobus není vybaven tříbodovými bezpečnostními pásy, nelze do něj dětské zádržné systémy (dětské autosedačky) určené pro připevnění těmito tříbodovými bezpečnostními pásy instalovat.
Nárazový test autobusu ukázal na nutnost poutání bezpečnostními pásy
Švýcarský autoklub TCS provedl před časem crash test autobusu. Část pasažérů, představovaných v tomto případě testovacími figurínami (tzv. Oskary), se připoutala bezpečnostními pásy, další část byla nepřipoutána.
Stejně jako v autě se nepřipoutaný cestující při nehodě neudrží na svém místě. V případech nárazu pak dochází k velmi závažným zraněním. Volně se pohybující těla pasažérů pak v okamžiku nárazu ubližují i ostatním cestujícím. V crash testu TCS se ukázalo dokonce i to, že bezvládně letící tělo dokáže urazit sedačku.
Příměstský autobus se střetl v případě toho nárazového testu v rychlosti 63 km/h se stojícím nákladním vozidlem. Ten byl v okamžiku nárazu postaven lehce zešikma a přesazení obou přibližně desetitunových vozidel bylo 65 centimetrů. V autobuse bylo třináct „cestujících“, a ti vepředu nebyli připoutáni. Ti nepřipoutaní byli po nárazu vystaveni celé řadě zranění, naopak připoutaní pasažéři, včetně dvou dětí ve věku tři a šest let vyvázli bez zranění. Výsledkem je tedy jednoznačné doporučení - v autobuse se pasažéři musejí poutat na všech sedadlech.